Na cesty a řidiče Zubů nehtů vzpomíná Anne Petrov, PhD., přítelkyně skupiny, výzkumnice alternativních energií:
Řidič prvního kolosálního turné na Západ se jmenoval Zdenek. Nebo že by Zdenek byl ten řidič, který nás zavezl do Turnova přes zoufalé protesty Míry a Jindry, že jedeme do Trutnova? Ano, většina členů ZN a UJD na festival nedorazila a jejich program měl ten den své díry. Některé mýtické kapely zahynou při tragických nehodách a zarmoutí své fanoušky navždy. Ale ne ty naše. My měli jen paličatého řidiče.
Možná se nejmenoval Zdenek, ale do Holandska nás vezl úžasný dvoumetrový blonďák. Holky si vždycky uměly vybírat dobré řidiče (na rozdíl od UJD!). Seděly jsme vzadu v dodávce a válely se smíchy s flaškou „zazdiho“ (pochopitelně šlo o „zazdi to tam prckem“) a s karlovarskými oplatkami. Dodávka neměla okna, ze kterých bychom mohly sledovat krajinu, ale to nikomu nevadilo. Zřejmě to byl ten slavný den, kdy jsme vyřešily Einsteinovu hádanku „můj čas není tvůj čas“ odpovědí: „Jakýkoliv čas je vhodný na oplatky“. Pak v jednu chvíli někdo zajásal: „Jsme na Západě!“ Dodávka zastavila a štěstím zářící děvčata se vyhrnula ven. Cvakaly fotoaparáty. Bylo chladné a šedivé léto. Tramvaje vypadaly pochmurně povědomě. Řady paneláků vypadaly také pochmurně povědomě. Zeptala jsem se řidiče, jak se město jmenuje. Právě jsme přejeli hranice bývalého Východního Německa, nedávno sjednoceného se Západem. Zmínila jsem tuto skutečnost, ale holky se na mě jen podívaly a pokrčily rameny: „Neni zatch“.
Ten večer jsme dorazili na předměstí Amsterodamu. Feministický Music Festival. Velký cirkusový stan, červený a bílý, se měl stát naším příbytkem na noc. Některým z děvčat to příliš zábavné nepřipadalo. Jiné se smály a klábosily s urostlými „feministkami“, které vypadaly jako poměrně atraktivní muži. Vlastně to byl lesbický festival. Náš řidič musel strávit noc v dodávce, muži měli přístup zakázáno. Usmál se rezolutně: „Nerozumím tomu, ale beru to“. ZN si uměly vybírat dobré řidiče.
