– Tři členky kapely (Miková, Řepová, Jonsson – dříve Slabá) spolu hrají od roku 1981, kdy založily kapelu Plyn. Kateřina Jirčíková se k této partě přidala o tři roky později, kdy se Plyn přeměnil na Dybbuk. Co udrží partu holek pohromadě více než třicet, je to láska ke stejné muzice nebo silné přátelství? (Popřípadě, zda můžete uvést, proč a jak jste se dávaly v roce 2006 opět dohromady, když na počátku tisíciletí kapela ohlásila konec).
– Nepřestávám se tomu divit. Jsme každá tak jiná a přece je nám spolu dobře. Každá přinášíme i do hudby jinou strunu, ale to, co vznikne dohromady je prostě naše hudba. To by nikdo jiný nesložil. To jsou nezaměnitelné Zuby nehty. Hudba je nádherná věc. Vymyslet melodii, slova, složit písničku a pak ji hrát a zpívat je jedna z nekrásnějších věcí, co znám. Pavla, Hanka, Kateřina i Alice to mají stejně. Je to vzácnost, že jsme se tak sešly a že nás to spolu pořád baví.
– Dočetla jsem se, že na začátku vaší hudební kariéry o vás tehdy drsní rockeři mluvili jako o pusinkách z filozofické fakulty, nedávno se o vás ale vyjádřili v médiích jako o punkerkách z Prahy. Čím se cítíte být více?
– Filozofickou fakultu vystudovala jen Pavla a Hanka, takže mystifikace. Pusinky jsme nikdy nebyly, za to ručím a punkerky vlastně taky ne. Myslim, že jsme divný pani. Postupně vrůstáme do některých postav z našich písní totiž. Takže já v poslední době užírám v tramvaji dorty a dělám, jakoby nic. Jsem prostě paní III.
– Čistě ženských rockových kapel u nás ani ve světě moc není. Na počátku osmdesátých let jste byly jediné. Pak vznikla Panika, v níž se objevily některé z členek Dybbuku. Panice ale hudbu i texty, na rozdíl od Dybbuku, psali většinou muži. Na přelomu tisíciletí se objevila třeba kapela Gaia Mesiah, ale měla baskytaristu ne baskytaristku. Navíc právě u Dybbuku si hudební kritici i fanynky kapely cenili toho, že interpretuje vlastní texty o postavení ženy v tehdejší společnosti. Proč je podle vás minimum ženských rockových kapel, které přinášejí ženský pohled na svět, vypořádávají se s ženskými problémy? (Je nedostatek čistě ženských rockových kapel dán i tím, že je jen málo žen, které by ovládaly elektrickou kytaru, baskytaru či bicí?)
To je zajímavá otázka. Chlapských kapel je spousta, to je fakt a nikdo se nad tím nepozastavuje, ale ženských tolik není. Proč to tak je, to opravdu nevím. Možná je to náročný, tahat aparát a bicí, odehrát koncert, často se nemít kde osprchovat, natahat zas všechno do auta a odřídit noční cestu domů a druhý den frčet do práce a dělat to naplno… Ale co se týče té otevřené reflexe ženských pocitů, řada kapel je ve svých písních má pořád (Vobezdud, Čokovoko, Budoár staré dámy…) Ostatně momentálně i my máme mezi sebou muže. Pavla si dala nějaký čas volno, aby dopsala dizertační práci a tak s námi hraje Honza Maxa.
– Sex drogy a rock´n´roll už asi zní jako klišé, nicméně mnozí rockeři vaší generace velmi rádi vzpomínají na fanynky v šatnách a na mejdany v hotelech, popřípadě přiznávají i drogové zkušenosti… Co tady k tomu tématu můžete říci za ženskou rockovou kapelu?
Pochopitelně jsme si užívaly jako ženy dvonásob. Naše kronika by kdekoho překvapila. Jednou ji vydáme. Myslím, že bez ní bychom už asi těžko vydolovaly z paměti nezapomenutelné historky, protože jak se říká: Kdo si ty léta pamatuje, ten to neprožil.
– Podle rozpisu koncertů hrajte dvakrát až třikrát do měsíce. To určitě znamená, že máte ještě civilní povolání, prosím, můžete uvést, jaké jsou profese jednotlivých členek kapely?
– Kateřina Jirčíková hraje v pražském Divadle v Dlouhé
– Hanka Řepová pracuje v terapeutické poradně
– Pavla Jonssonová učí na Englo American Collage a na Filosofické fakultě
– Alice Flesarová je na mateřské
– a já jsem na volné noze, věnuji se režii a divadlu
– A co uslyší návštěvníci vašeho koncertu v plzeňském Divadle pod lampou? Dojde na staré hity jako jsou Bílí ptáci? A uslyší posluchači i nějaké novinky, vždyť poslední album Loď odplouvá jste nahrály v roce 1999. (Připravuje nové album?)
– Bude to tradičně směska starých i nových songů. Moc se těšíme! Ani si nevybavuju, kdy jsme pod Lampou hrály naposled, je to už opravdu dávno. Nové album se pomalu klube, máme 7 nových písní, ale počítám, že se do něj pustíme nejdříve na podzim 2013. Až dozraje.
Hanka Josefová
